Cesta do Ostravy - mistrovství ČR v Ostravě 2011 očima naší mistryně Báry Kučerové

Ve čtvrtek dne 17. 11. 2011 jsme vyrazili na mistrovství české republiky do Ostravy. Jeli jsme vlakem, z hlavního nádraží Krásná Lípa do Ostravy. Celou cestu jsme jako správní zápasníci cvičili, i ve vlaku (za každé sprosté slovo 10 kliků), ačkoliv na nás ostatní lidé s údivem koukali, nám to nevadilo a cvičili jsme celou cestu vlakem. Přestupovali jsme v Kolíně, kde jsme čekali asi půl hodiny a pak přímo do Ostravy. Dorazili jsme asi okolo dvacáté hodiny a začali hledat tělocvičnu, ve které jsme měli přespat. Když jsme dorazili do první tělocvičny, tak nám řekli, že jsme na špatné adrese a navedli nás na jinou. Cestou do druhé tělocvičny jsme začali naší trenérce říkat mami. Když jsme druhou tělocvičnu konečně našli, tak ta byla také spatně, proto pán z té tělocvičny byl tak hodný a zavedl nás do správné tělocvičny a řekl nám, kde máme vystoupit, abychom dorazili do správné tělocvičny a už nebloudili. Když jsme se konečně uložili, že půjdeme spát tak jsme nemohli usnout, protože jsme se těšili na turnaj. Další den jsme si sbalili věci a vyrazili autobusem na stanici „u Elbicha“. Jenže byl v tom háček, ta stanice se jmenovala jinak, „u Elbicha“ tomu říkají místní, ta stanice se jmenuje úplně jinak. Když už jsme dorazili do tělocvičny, kde se zápasilo, tak jsme se zvážili, zjistili, v jaké váze budeme zápasit, a šli cvičit. Když bylo odzápaseno, začalo vyhlašování. Bohužel Robert, Fanda a Honza se neumístili a umístily jsme se jen já a Denisa – obě na prvním místě (což znamená, že jsme mistryně České republiky). Po vyhlášení jsme odjeli do tělocvičny, ve které jsme spali, chvíli jsme blbli a pak jsme se šli najíst. Po té co jsme se najedli, už na nás čekali kluci z Ostravy a že s námi chtějí hrát fotbal. A tak jsme jim udělali tu radost a hráli s nimi, ale po chvíli nás to přestalo bavit a tak jsme hráli kotoulovanou, jenže začali se nám motat hlavy a tak jsme šli radši zápasit. Zápasili jsme tak dlouho, dokud nás kluci neopustili. Pak jsme chvíli odpočívali a povídali si. Okolo dvacáté třetí hodiny jsme vyrazili na vlak a frrrr domů... :o) Byl to pro nás pro všechny úžasný zážitek, vážně super turnaj :o)